Tiskové centrum Napsali o nás: Uvažoval jsem i o prodeji, firmu ale převezme syn. A já mu do toho nebudu kafrat, říká šéf CrossCafe

Napsali o nás: Uvažoval jsem i o prodeji, firmu ale převezme syn. A já mu do toho nebudu kafrat, říká šéf CrossCafe

V Plzni, kousek od Boleveckého rybníka, sídlí dva Janové Janákové – otec a syn. V rozhovoru líčí, jak se daří jejich CrossCafe a co teď chystají.

CrossCafe se zrodilo v Plzni, ale dnes už má pobočky téměř po celém Česku. Kromě jednoho města: Prahy, odkud se tento kavárenský řetězec stáhl během covidové pandemie. „Byli jsme trochu naivní ve vyjednávání a v některých případech šli do projektů, které nebyly životaschopné. Zabily by nás nájmy, byly v řádu statisíců,“ vzpomíná zakladatel CrossCafe Jan Janák. Prahu teď ovšem neřeší, velký návrat plánuje až za dva nebo tři roky. Důležitější je pro něj předání firmy do synových rukou.

Podle Jana Janáka firma zvládla přečkat krizi a je nyní ve velmi dobré kondici. Ostatně hned ukazuje čísla za minulý rok: celkový obrat skupiny CrossCafe loni meziročně vzrostl o 10 procent na necelých 500 milionů korun, z toho kavárny udělaly tržby 270 milionů. „Další významnou část tvoří naše výrobna a byznys s yuzu, zbytek je pražírna,“ vysvětluje energický 59letý byznysmen.

Výroba vlastních dortů a kávy tvoří základ firemní filozofie. „A právě kafe je pro nás nosným produktem,“ podtrhuje Janák. Před rokem a půl firma spustila provoz vlastní pražírny, která dnes zásobuje nejen kavárny CrossCafe, ale i hotely a další podniky.

„To všechno je hezké, ale nejdůležitější pro nás samozřejmě je, že si kávu vybíráme, dovážíme a pražíme sami a nekupujeme ji od někoho jiného. Rozhodnutí otevřít vlastní pražírnu v nás nějakou dobu zrálo, ale vzhledem k naší filozofii vyrábět si vše sami to vlastně byla nutnost,“ říká plzeňský rodák. Investice do pražírny dosáhla vyšších jednotek milionů korun a zatím se nevrátila. „Úspora je však znatelná už nyní – a dopad na kvalitu nesporný.“

V plzeňském sídle CrossCafe na dohled od Boleveckého rybníka, kde se kromě kanceláří nachází i výrobna a pražírna, jsme se ovšem nesešli jen s Janákem starším, ale i jeho synem – také Janem. Právě on teď postupně přebírá vedení firmy. Začal brigádničit už v 15 letech a prošel řadou pozic od údržby přes baristu až po manažera kavárny.

Později se však rozhodl postavit se na vlastní nohy a místo práce pro otce rozjel vlastní projekt. „Jak už to u mladých lidí bývá, chtěl jsem tátovi ukázat, že se dokážu postarat sám o sebe. Založil jsem proto stavební firmu. Trochu naivně jsem si myslel, že to bude snadná cesta k úspěchu,“ říká teď Janák mladší.

Jenže narazil. Přišel covid, pak vypukla válka na Ukrajině. „Lidé přestali stavět, ceny materiálů letěly nahoru, nemovitosti naopak zlevňovaly… Moje plány se zbortily,“ líčí 33letý podnikatel. Poté se mu ale ozval otec a navrhl mu, aby se vrátil do CrossCafe a firmu krok za krokem převzal. „A pro mě to byla nabídka, která se neodmítá.“

janakovi

Jan Janák starší přiznává, že se zabýval i myšlenkou, že jeho potomek zůstane u stavebnictví a firmu nepřevezme. Jeho druhý syn je teprve v teenagerském věku a dcera na mateřské, takže má úplně jiné starosti. Zvažoval proto, že CrossCafe nezůstane rodinnou firmou a nakonec dojde k jejímu prodeji.

„Konkrétní nabídku jsem nikdy neřešil, konzultoval jsem ale možnosti s jednou poradenskou společností. Bylo zajímavé zjistit, co všechno by takový prodej obnášel. Ačkoli nacenění odpovídalo mým představám, nakonec jsme se synem rozhodli, že firma zůstane v rodině,“ popisuje Janák starší.

Kdy přesně firma přejde do rukou další generace, zatím neví, ale dojít by k tomu mělo v dohledné době. A co bude dělat potom? Určitě neplánuje rozjíždět další projekt, ale taky ani nezůstane doma se založenýma rukama. „Je mi protivné vnímat sám sebe jako důchodce. O tom, jaká bude moje další role v CrossCafe, nemám přesnou představu. Nějak se to vyvrbí. Budu do firmy pořád docházet, už ale nebudu do všeho kafrat,“ vtipkuje.

Jeho syn už má v hlavě vlastní vizi. Chtěl by s CrossCafe expandovat do zahraničí, v první řadě do Německa nebo Rakouska. „Západ Evropy nám dává smysl, východ tolik ne. Myslím, že konkrétně v Německu je pro expanzi naší kavárenské sítě určitě prostor. Ze začátku bychom šli maximálně 200 kilometrů od našich hranic. Nechceme střílet naslepo po celé Evropě nebo ještě dál,“ nastiňuje Janák mladší.

Jde ale o dlouhodobější plán, k jehož realizaci nedojde hned příští rok. Teď se chce firma soustředit spíš na posilování svojí pozice v Olomouci, Liberci a dalších tuzemských městech. Letos pravděpodobně otevře tři nové pobočky, příští rok jich plánuje rovnou pět.

Jako zástupce mladší generace se Janák junior také dívá na trendy, které hýbají kavárenským světem. „Velkým hitem, kolem kterého jsme poslední dva nebo tři roky přešlapovali, je japonský čaj matcha. Na základě podnětů z týmu jsme proto do nabídky postupně zařadili klasické matcha latte nebo shake, na Velikonoce pak připravujeme další nápoje. Jde o natolik silný trend, že ho nemůžeme ignorovat,“ tvrdí.

V reakci na vývoj trhu CrossCafe před pěti lety vsadilo také na produkty z citrusu yuzu, který pochází z jihovýchodní Asie. Dají se z něj připravit horké nápoje, limonády nebo i marinády. „Jednalo se o dobrý obchodní tah, což potvrzují i čísla. V loňském roce dosáhla naše firma Yuzu, která vyrábí produkty právě z tohoto citrusu, obratu více než 40 milionů korun a meziročního růstu 31 procent,“ říká Janák mladší.

Úplnou novinkou, která teď otřásá sociálními sítěmi, je takzvaná dubajská čokoláda. „Ta na nás vyskakuje prakticky na každém kroku. Bohužel kvůli tomu výrazně zdražily pistácie, které tvoří její základ. I přesto přemýšlíme, že do nabídky zařadíme nějakou tematickou limitovanou edici. Uvidíme, jaký o ni bude zájem. Náš šéfkuchař Luboš Martínek už má dokonce vymyšlený konkrétní dezert,“ naznačují otec a syn.

Občas nastává moment, kdy se nahromadí tolik objednávek, že se do výroby musí zapojit všichni, i šéfové.

Jak už bylo zmíněno, téměř všechny produkty CrossCafe vznikají v místní výrobně. Asi 25 zaměstnanců tu zásobuje nejen vlastní pobočky, ale i externí odběratele – na jejich výrobky můžete natrefit třeba na Sněžce. „Podle vlastních receptur tu pečeme dorty a koláče a vyrábíme vlastní pečivo, sušenky do základu cheesecaků, zeleninové polévky, polotovary pro hlavní jídla nebo volská oka do sendvičů,“ přibližuje šéfka výroby Veronika Božková.

Podle ní CrossCafe v současné době dodá víc dortů externím zákazníkům než do svých vlastních poboček. Denně jich tu vyrobí 800 až tisíc, přitom se tu využívá jen minimum strojů, například prokrajovačka či řezačka. „Stále u nás převažuje ruční výroba,“ doplňuje Božková a na chvíli se zastaví u místnosti, kde se nachází velká myčka.

„Občas nastává moment, kdy se nahromadí tolik objednávek, že se do výroby musí zapojit všichni, i šéfové. Já jsem konkrétně před nějakou dobou vypomáhala právě u myčky nádobí. Bylo to náročných pár dní, ale zvládli jsme to,“ vzpomíná.

CrossCafe dnes provozuje 23 kaváren v deseti českých městech – 17 podniků patří přímo firmě, zbytek mají na starosti franšízanti. A právě koncept franšízingu teď prošel zásadní proměnou. Nově CrossCafe k odkupu nabízí pouze zavedené kavárny, které se již dostaly do černých čísel.

„První rok života kavárny bývá dost dramatický, proto jsme se rozhodli, že rozjezd každé pobočky budeme řídit sami. S opačným přístupem, kdy franšízant přijde s novým prostorem, kde by rád otevřel kavárnu, nemáme nejlepší zkušenosti. Zájemci často nejsou mentálně připraveni na počátek provozu a chybí jim potřebné zkušenosti. Proto jim chceme předat svoje know-how,“ dodává Janák starší.

Občas se však objeví někdo s dobrým prostorem i nápadem. Například jeden z franšízantů, který dnes provozuje dvě kavárny na severní Moravě, přišel s myšlenkou otevřít pobočku v Havířově. Vzhledem k lokalitě musel vedení CrossCafe dlouho přesvědčovat. „Nejprve jsme byli proti, ale dnes jsme nadšení. Je to skutečný srdcař a kavárna šlape skvěle,“ uvádí Janák starší.

Přesto podle něj stále platí, že takových nadšenců, kteří mají jak obchodního ducha, tak základní kapitál, je minimum. Investice do převzetí pobočky se pohybuje od tří a půl milionu korun výš a jednorázová platba za licenci činí 200 tisíc korun. Následně franšízant odvádí roční poplatek 5,5 procenta z tržeb a dalších 1,5 procenta na marketingovou podporu.

„Většina lidí má bohužel naivní představy a střílí od boku, takže 99,9 procenta zájemců buď neprojdou kritérii výběru, nebo to sami vzdají. Proto věříme, že prodej ziskových kaváren je ta správná cesta,“ uzavírají oba Janové.

ZDROJ: https://cc.cz/uvazoval-jsem-i-o-prodeji-firmu-ale-prevezme-syn-a-ja-mu-do-toho-nebudu-kafrat-rika-sef-crosscafe/